Právě tuhle větu pravidelně vysloví moje kamarádka, když se občas vidíme. A já si marně lámu hlavu nad tím, co tím chce Katka říci. V jejím případě tomu totiž tak není, byť si to myslí…
Klidně přiznám, že jsem alergická na botox, takže hladké čelíčko dvacetileté slečny už asi nikdy mít nebudu. Stejně tak se nevyhnu kousavým poznámkám mých teenagerek, které mi neustále předhazují, že vypadám jako šarpej, když si zapomenu nandat sluneční brýle. Netuší ovšem, že příroda je spravedlivá a že je to taky jednou čeká. Tedy pokud do té doby nebude vynalezena kouzelná formulka zastavující stárnutí. Sama jsem si, i díky vnějším vlivům, zvolila rychlost toho, jakým tempem mi budou přibývat vrásky, a když se mi na tváři budou tvořit stejně elegantně jako Magdě Vašáryové, případně Chantal Poullain, zlobit se nebudu. Takové stárnutí je elegantní, přirozené – a krásné.
Zpět k meritu věci. Přirozeně pro mě znamená nerezignovat na sebe, dělat vše, co je v mých silách pro to, abych se ve svém těle cítila skvěle a byla se vzhledem srovnaná. Je mi jasné, že s padesátkou na dohled nebudu vypadat jako dvacítka, jsem natolik soudná, že chápu, že všechny triky a iluze, které bych použila, jsou trochu k ničemu – a rozpoznatelné.
Navíc jak tvrdí jiná moje kamarádka: „Holčičko, do šedesáti to jde, pak už je to rychlý sešup, ale ani ten neznamená, že na sebe rezignuješ, rozumíš? Tělo sice musí do rakve zhuntované, ale s opečovávanou tváří. Tak na sobě makej.“
A právě jí dávám za pravdu. Hydratuju jako o život, snažím se pravidelně cvičit obličejovou jógu, hodně se smát. Právě úsměv je totiž geniálním prostředkem, jak omládnout.
Ale zpátky ke Katce. Platí za mikrochirurgické zákroky, že kdyby korunky spořila, měla by dnes na menší domek v zahrádkářské kolonii, případně na nové auto. Třeba. Nebo na dovolenou na Maledivách – tak pětkrát. Touží se tam podívat už roky a pořád skuhrá, že na výlet k moři nemá peníze, protože ji čeká… Takže se mračí a čeká… Že bude mladší, krásnější, žádoucnější.
To vše je ovšem výsledkem stavu mysli, ne výsledkem návštěv plastického chirurga. Jenže kdo tohle neví sám od sebe, tomu to jiný neporadí.
Takže já rozhodně investuju do skvělých krémů, sér a dalších přípravků, které oddálí velký zlom, a ve finále – až nastane i ten –, se hroutit nebudu. Budu totiž vědět, že krása spočívá v něčem úplně jiném než v množství vrásek kolem očí. Takže mi to co – bude úplně jedno. Hlavní je totiž zdraví a zážitky, které si za život nasbíráte. Tak makejte, dokud máte ještě sílu.
Mimochodem, právě pleť o vašem zdraví vypoví na první pohled víc, než si myslíte. Na to nezapomínejte, až budete chtít odfláknout ranní či večerní rutinu. Tím si totiž přiděláváte vrásky. Které rozhodně nejsou z lásky. K sobě samé určitě ne!
A ještě dodatek pod čarou: Dámy, jestli se chcete uvolnit, cítit skvěle a vyzmizíkovat nějaké ty vrásky, které by vás časem třeba trápily, tak si zajděte na proceduru do Institutu Orlane. Umí zázraky. S pletí i duševní pohodou, která se na pleti a v počtu vrásek odráží nejvíc. Jestli tedy chcete při procesu stárnutí zpomalit – stačí se objednat!
Foto: Pexels.com, moose photos