Sedím doma. Stejně jako vy. A myslím na kamarádky, se kterými jsem se už tak dlouho neviděla. Jestli mají stejně špatnou náladu jako já, chtělo by to udělat jim radost.
Můj život, stejně jako ten váš, takže to proboha neberte jako stížnost, se scvrkl do několika povinností. Dojít z obýváku do kuchyně, ze které se stalo vojenské velitelství všech operací. Zapnout počítač, jednou rukou psát, druhou míchat oběd, očima sledovat distanční výuku jedné, druhé nebo třetí dcery. Nezapomenout kontrolovat, jestli nový člen rodiny, štěně, nekouše pelech rezidentky pětileté, která má nárok na lepší zacházení a trochu ohledů. Do toho sepisuji domácí úkoly, skládám robota z papírových krabic… Vždyť víte.
Navečer získám pocit, že už toho všeho bylo dost, že bych si mohla zacvičit nebo přečíst dobrou knihu. Ale to ne. To je třeba udělat ještě úkoly z tělocviku, ekonomie atd. Večer, když si alespoň na chvíli pustím chat s kamarádkami, zjišťuji, že zničené jsme všechny stejně, což je sice posilující zjištění, na druhou stranu evidentní důkaz, že něco děláme špatně.
Napadlo mě geniální řešení. Peníze si s sebou do hrobu nevezmu a je třeba kamarádky povzbudit. Překvapit je, udělat jim radost. Takže jsem začala nakupovat, organizovat, zjišťovat adresy. Jedna z mých milých dostane lesk na rty, jiná parfém. Další micelární vodu, nejchytřejší z nás knihu.
Nákupy mě potěšily, doručeny byly na správné adresy, a když jsme se viděly po několika dnech, moje kamarádky zářily tak, že nefungovaly ani mé brýle zabraňující průniku modrého světla na sítnici či kam.
V angličtině mají krásné slovo: pampering. V češtině máme ještě hezčí: opečovávání. A je chyba na významový obsah výše uvedených slov zapomínat. Dozvěděla jsem se totiž, jakou radost mají holky z toho, že si nad ránem vyživí rty, během dne krásně voní… A nejhezčí z celého dárku prý byl ten pocit, kdy se vám ozve kurýr, že veze zásilku, a vy víte, že jste si nic neobjednala.
„Měla jsem po letech motýlky v břiše,“ prohlásila jedna.
„Já byla napnutá jak dítě na Vánoce,“ smála se druhá.
„Já se tedy bála, že mi z firmy posílají další šanony, ale nakonec ten balíček byl tak malý, že tam mohla být maximálně bomba za nesprávně vyplněný Excel,“ smála se třetí.
A mohla bych pokračovat. Jenže to není důležité. Hlavní je to, že někdo měl radost, z čehož jsem se těšila i já. Najednou jsme si nestěžovaly, covid nás nezajímal, udělaly jsme si krásné holčičí posezení. A víte co? Na druhý den mi dorazila zásilka s dobrůtkami. Máme totiž v plánu sednout si před obrazovky a dát si to samé. Uzobávat stejné oříšky, popíjet totožné prosecco a tvářit se, že bariéra, kterou mezi námi divnonemoc vytvořila, vlastně neexistuje.
Třeba je to opravdu všechno jen v hlavě. Milujte se, obdarovávejte se a těšte se, rozvolnění se blíží.
PS: Potřebujete vybrat a poslat dárek někomu, na kom vám záleží? Proberte to s experty z Orlane. Nesáhnete vedle.