Jak se staráte o vlasy? Já jsem kovářova kobyla. Chodívám bosa a moje kadeřnice si mě na křeslo zkrátka musí dotáhnout. Pak jsem jí vděčná. Jenže znáte to, času je tak málo…
Miluju pocit z čerstvě upravených vlasů bez viditelných odrostů. Cítím se vždy pár dní skvěle, než se pokusím o stejný vlasový styling doma. Pak zjistím, že umím spoustu jiných věcí, ale vlasový styling fakt ne. A to ani v okamžiku, kdy mi moje milá kadeřnice vymyslela střih, o kterém tvrdí, že nic nepotřebuje a je velmi rychlý pro úpravu i v domácích podmínkách. Nevím, jakou má představu o mých domácích podmínkách, ale v situaci, kdy se snažím učesat do salonní podoby, se jedna dcera vzteká, že nemá dostatečně vegetariánskou svačinu, štěně začne požírat tenisku, žákovskou, cokoli si vzpomenete… Druhý pes chce ven. Hned, teď a okamžitě. Další dcera pro změnu nechce vstávat… A nejstarší – taky něco potřebuje, ideálně hned teď. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem do kanceláře dorazila s jedním okem nalíčeným, druhým bez. Zkrátka proto, že jsem ve vzniklém chaosu odhodila řasenku na toaletní stolek a šla dělat rozhodce. A s vlasy je to podobné. Den dva po návštěvě kadeřnictví vypadám skvěle a říkám si, že přesně toto je styl, který si budu hlídat, naučím se jej upravovat. Zkrátka – že budu permanentně za hvězdu. Pak si umyju vlasy, nanesu všechny potřebné přípravky – a kolegyně se mě zeptá, kde jsem cestou zmokla, že u nich nepršelo… Co dodat?
Přání je sice otcem myšlenky, jakmile přání ovšem přeformulujte v plán, víte, kdo se bude smát. Takže jednou za pět šest týdnů – dobře, za dva měsíce, schvácená dosednu do kadeřnického křesla a dozvím se, že kdybych se o kštici líp starala… Měla bych ji teď o pár centimetrů delší. A dobře, když se mě jednou moje kadeřnice ptala, jaký šampon používám, mohla já jsem jí přiznat, že naposledy jsem na sebe použila šampon na psy, který na okraji vany nechaly dcery po velké koupeli našich miláčků? Co by mi asi tak řekla? A věnovala by se mi ještě někdy vůbec? (Mezi námi, po zjištění, co za přípravek jsem použila, jsem se dva dny sledovala, jestli nezačnu štěkat, ovšem lesk ve vlasech jsem měla parádní.)
S kamarádkou jsem svou nechuť k posezení v křesle, a přesto touze po dokonalém střihu, probírala a dozvěděla jsem se, že se děsím dvou hodin ztracených sezením. Prý si totiž nedokáže představit, že bych relaxovala. Že bych si něco jako pobyt v kadeřnictví uměla užít. Pravdu má, děvče, v tom to bude. Přepočteno na písmenka je návštěva kadeřnice opravdu ztrátou času. Ovšem je boosterem sebevědomí, tak si vyberte.
V každém případě, to vše si musím porovnat sama se sebou. Od toho ostatního mám naštěstí Institut Orlane a jeho skvělé umělkyně, které hlídají, jak mi běží čas, informují mě o tom, že už je čas. A ne, vůbec se stejně jako pan učitel z filmu Marečku, podejte mi pero, nezlobím, když mi někdo připomene termín sezení.
Objednejte se také do institutu Orlane a zjistíte, jak krásná po hýčkání expertek na cokoli budete. Užívejte si rozmazlování na profesionální úrovni. Zjistíte, že všechno, co vás od návštěvy salónů krásy odrazuje, jsou jen trapné výmluvy. Tedy alespoň já už mám jasno. Takže nebudu trapná a jdu se objednat. Ne čekat na vyzvání, že je čas…